O projektu Kontakt


Ráj na zemi. Tomáš Poznar vypráví o pohádce ve Vysokých Tatrách

čtvrtek, 28. 12. 2017 16:00 images/clanky/raj-na-zemi-tomas-poznar-vypravi-o-pohadce-ve-vysokych-tatrach-15.jpg

Fotbalista Baníku Ostrava Tomáš Poznar využil posezónní čas k pohádkové rekreaci ve Vysokých Tatrách. O tom, jaké zde načerpal zážitky a co všechno prožil, vypráví v unikátním díle. Máte tedy možnost poznat nejen krásnou atmosféru nejvyššího slovenského pohoří, ale také spisovatelské vlohy devětadvacetiletého útočníka.

Dobře se pobavte :-)


„V období největšího stresu, tedy těsně před svátky, jsme s kamarádem Ivošem sbalili kufry a nabrali kurz Štrbské Pleso. Že tam najdeme tak božský klid, to jsme sami nečekali.

Naší základnou byl Hotel Patria se vkusně řešenou halou a zimní zahradou. Pojmenování má podle štítu Patria (2203 m n. m.), který se nachází přímo před hotelem, a my jsme měli to štěstí, že výhled z pokojového okna mířil přímo na něj. 

Po náročné cestě nám trochu vyhládlo, tak jsme se vydali na průzkum kolem Štrbského Plesa. Ihned na první dobrou jsme objevili Kolibu Patria. Tato stylová restaurace se od prvního dne stala naší oblíbenou destinací. Skvělé jídlo, výborné víno, příjemná hudba a rozpálená kamna, tomu říkáme pravá horská nálada.

Na další den jsme nastavili budíky hodně časně, čekal nás výstup na „Lomničák“.

Jako první z hotelu se hlásíme na snídani a užíváme si bohaté pohostinství v jídelně se sympatickým názvem Slnečný restaurant. Sedáme ke kulatému stolu u okna, oba dva s heslem, kdo si nedá hotelové vajíčka, jakoby tady ani nebyl a užíváme si krásný výhled. Dýchlo na nás zdravé vysokohorské klima. 

Po snídani startujeme auto a vyjíždíme směr Tatranská Lomnica – Skalnaté Pleso – Lomnický Štít. Parkujeme ihned při sjezdovce, kupodivu zadarmo. Ivoš konstatuje, že bedlivě sledoval předpověď a právě v tento den, by mělo být to nejlepší počasí. Jdeme si pro pár cenných rad na Informace, kde nám milá slečna potvrdí Ivošova slova o počasí a naše stoupání může začít. 

První nástupiště představuje Lanovka Tatranská Lomnica (903 m n. m.). Plní úsměvů sedáme do starší dvoumístné lanovky ve tvaru vejce, která nás veze do mezistanice Štart. Přesedáme už do zbrusu nové desetimístné lanovky, rovněž ve tvaru vejce, a ta nás přibližně za dvanáct minut bezpečně dováží na Skalnaté Pleso (1751 m n. m.). Máme zde dostatek času, tak si zjistíme, kde je další nástupní místo a spokojeně si jdeme dát čaj do Apres ski baru. K tomu jsem i přes vydatnou snídani ze zvědavosti zvolil místní kapustnici.

Poprvé také poznáváme, jak rychle se dokáže na horách měnit počasí. Jen co vyleze pořádně sluníčko, bereme kameru a děláme pár záběrů Lomnického Štítu a Lomnického Sedla. Nicméně blíží se čas odchodu a my nastupujeme do „červené legendy“. Tedy do červené lanovky, kterou historie předchází.

Cestou na Lomnický Štít nervozita, nazpět opojné pocity

Cestou nahoru mě trošku zavalil pot. Dostavila se nervozita. Zato Ivoš si v pohodě hrál s kamerou. Natáčel zejména Lomnické Sedlo a Kežmarský štít a ještě do toho stíhal prohodit pár vtípků s devítičlennou posádkou. 

Jakmile jsme se blížili k cíli, lanovka až neuvěřitelně stoupala téměř po skále. 

Uf jsme na místě. Stoupáme pár pater do kavárny Dedo, z tama vycházíme na terasu a už víme, proč jsme si tento zážitek nemohli nechat ujít. 

Počasí vyšlo dobře, ale nějaká mlhovina furt poletovala. Modlíme se, ať nám to těch povinných čtyřicet minut vydrží. Lomnický Štít (2634 m n. m.) patří k nejznámějším štítům Vysokých Tater a v minulosti byl dlouho považován za nejvyšší štít pohoří. 

Z vrcholu, jenž připomíná trojhranou pyramidu převyšující okolí, vedou tři hřebeny. Obcházíme naši „chatu“, kde je skvěle vyřešená pěší zóna. Krásně je vidět na polskou stranu a taky na další významné slovenské hory a podhůří. Na dohled je i Téryho chata. Ivoš přeměnil objektiv a hned hlásil, že je tady zima jak v pr**** ledního medvěda. 

Ano, kdo si chce pořídit v tomto období hezké fotky nebo videa, ať počítá s tím, že na něj foukne pěkně studený vzduch. 

Vzápětí nás ale zahřál pohled na Ľadový Štít (2620 m n. m.), Slavkovský Štít (2452 m n. m.), Javorový Štít (2410 m n. m.), Bradavicu (2476 m n. m.) a zejména Gerlachovský Štít (2654 m n. m.), dnes už nejvyšší horu Vysokých Tater. Šel jsem se kochat na horské „molo“. V tom jsem uviděl žádost o ruku. Bohužel nejsme tak dobří, abychom i tohle předpokládali a natočili to. Nicméně jsme udělali mladému páru hezké fotky a přislíbili, že je pošleme. 

Lehce se začíná kazit počasí, ale to už si užíváme poslední chvilky ve stylové kavárně Dedo a pomaličku se chystáme na návrat do Skalnatého Plesa.

Při cestě nazpět už nemám takové bobky, ba naopak jsem spokojený z krásného zážitku a cestu si náležitě užívám. Na Skalnatém Plesu si děláme ještě pár záběrů, abychom zaznamenali extrémní změnu počasí, a poté se přesunujeme k lanovce. V komfortním vajíčku opět probíráme, jak úžasnou horu jsme viděli a jak nás oba do syta naplnila.

Pobyt v sauně v zasněžené přírodě? Jako v pohádce

V Tatranské Lomnici nás netlačil čas a jelikož je Ivoš zkušený cestoval, vyhlásil na čas oběda cestu do velmi známého Grand Hotelu Praha, který se nacházel nedaleko. 

Když jsme dorazili, paní na recepci se zhrozila, jestli v obědovém čase najdeme nějaké místo. Opak byl ale pravdou. Jako po celý náš pobyt nikde ani noha, a tak jsme pokračovali v gurmánském poznání. 

Neminuli jsme se. Místní kuchař připravil velmi vyvážené menu, nad kterým se nám ještě do večera sbíhali sliny. Houbová kulajda jako polévka nejenže skvěle vypadala, ale hlavně famózně chutnala. Hlavní chod jsme si objednali konfitovaný bůček s bramborovou kaší a slaninkou a opět to bylo výborné. Úžasně libové maso nám chutnalo. Na závěr jsme si dali ještě kávu a poté jsme vyrazili zpět na Štrbské Pleso. 

Cesta nám dala zabrat a únava se dostavila. Držíme se však plánu a jdeme okouknout místní běžkařskou dráhu FIS, ať jsme na zítřejší běžkování připraveni. Potřebné informace jsme získali, a tak se vracíme na hotel, kde se chystáme okusit nové relaxační centrum Patria Aqua Paradise. Jeho součástí jsou relaxační bazén s vířivkou a srubové, parné a bylinkové sauny. 

Nic nepodceňujeme a poctivě si užíváme čas wellnessu. Naším vítězem byla srubová sauna na finský způsob, venku, v nádherné zasněžené přírodě kolem Štrbského Plesa.

No jako v pohádce nám bylo :-) 

Dáváme poctivé tři kola sauny a po každém z nich skáčeme do bazénu s vodopádem, který nás ochladil víc než dost. Pro naše tělo je to balzám a spokojeně vysaunovaní kráčíme zpět do pokoje. Nastává chvilka klidu, načež se ozve Ivoš, že včerejší Cabernet v Kolibě Patria nebyl vůbec špatný, nicméně že by byla škoda neochutnat Frankovku. Na tohle slyším a jdeme zase na místo, které už dobře známe. Opět nás v ničem nezklamalo.

Čas běžkování. Pán v letech ukázal i s klasickým stylem v kopci záda

Další den se mírně zhoršilo počasí, ale to nám nevadí. Místy je navíc pořád krásně. Nazouváme běžky a vrháme se vstříc tajemství trati FIS. 

Ze začátku padala hodně peprná slova. Zejména je spustíte ve chvíli, kdy bez tréninku a bez správně namazaných lyží vyběhnete první velké stoupaní. A když vám vyskočí plíce z těla, moc si neužijete ani výhled na celé Štrbské Pleso. Ale postupně se s dráhou sžíváme a zdárně dokončujeme pět kilometrů dlouhý okruh, který byl v našich očích abnormálně těžký.

Ivoš si poté dal pauzičku a šel obhlídnout okolí Hotelu FIS. Především pak sjezdovku pod Velkým Soliskem (2404 m n. m.). Já spouštím GoPro kameru a jdu máknout ještě jedno běžecké kolo. Ano, byl to lepší výkon, ale taky nechyběly dva karamboly a další nadávky. 

Že vás předjede polský reprezentant, to přežijete. Ale že si na vás smlsne pán v letech klasikou do kopce, když vy zrovna bruslíte, to už je nemyslitelné. No nic, končím. Dojíždím do cílového stanoviště, kde už na mě mává Ivoš. Máme to sladěné. 

Odcházíme na hotel, který máme od trati, co by kamenem dohodil, a střádáme plány, co dál. Hodnotíme velmi kladně náš sportovní počin a jako sportovci konstatujeme, že když máme výdej, je potřeba i příjem. Tak tedy čas oběda. Dáváme na sebe společenské oblečení a suchou nohou kráčíme přes Štrbské Pleso. 

Kdo tohle v létě může říct? :-) Nikdo. 

Výběr našeho dalšího gastronomického poznání padl na rodinný hotel Solisko, jenž se nachází vedle veleznámého a noblesního hotelu Kempinski a na opačném břehu než Hotel Patria. Z této strany je krásně vidět celé panorama, které máme to štěstí vidět z části hotelového pokoje. Zahrnuje nádherné hory Kriváň (2494 m n. m.), Velké Solisko (2404 m n. m.), Štrbský Štít (2385 m n. m.), Koprovský Štít (2367 m n. m.) a mírně vykukují Rysy (2499 m n. m). 

Sedáme do Hotelu Solisko, kde nám chutnalo, ale při první objednávce nás mírně překvapila paní číšnice. Na Ivošovu objednávku rizota reagovala, že tohle jídlo kuchař dělá jedině od dvou porcí. No zajímavé. Nakonec padla volba na losos s fazolovými lusky a italské lasagne. Obě jídla snesla velké měřítka. 

Poté se vracíme napříč Štrbským Plesem, vychutnáváme si výhled a srdečně se těšíme opět do relaxačního centra našeho hotelu. Volíme velmi podobný způsob regenerace jako předchozí den, akorát přidáváme pobyt ve vířivce a návštěvu bylinkové a eukalyptové parní lázně. 

Opět si dostatečně vychutnáváme čas odpočinku s úžasným výhledem do přírody.

Loučení s těžkým srdcem a slib o návratu

Po celé proceduře se na pokoji rozhodneme, že naše gurmánské zážitky by měly pokračovat, tudíž se naším terčem kvalitního jídla a zábavy stal Hotel FIS.

S očekáváním, že aspoň tady bude nějaký šrumec, přicházíme příjemně naladěni. Nicméně opak je pravdou. Nikde ani noha. Interiér hotelu nás ale velmi zaujal, zejména ohýbací nábytek, který jak my dobře víme, se vyrábí nedaleko od Zlína - v Bystřici pod Hostýnem. I na jídle jsme si pochutnali výtečně. Jako každý večer si pak dáváme také pár deci červeného vína, ať se nám skvěle usíná.

Poslední den bylo, jak jsme předpokládali, nejhorší počasí. To nás ale neodradilo a po vydatné snídani vstupujeme opět na běžkařkou dráhu FIS. 

Tentokrát už to mělo velké parametry. Napadaný prašan a čerstvě upravená stopa představovaly pro naše nenamazané běžky parádní souhru. Mákli jsme si, to jo, ale ten pocit byl opět k nezaplacení. Trať nám v našich končinách bude moc chybět, s čímž souhlasil i Ivoš a to i přesto, že se ke konci brilantně „rozmázl“. 

Po dalším sportovním výkonu se spokojení vracíme na hotel, balíme kufry, platíme a opravdu s těžkým srdcem se loučíme s krásným místem. Nicméně slibujeme, že se sem jednoho dne, nejlépe za rok, vrátíme. 

Cestou zpět jsme si ještě udělali zastávku ve Starém Smokovci, což je také nádherné horské město. Zde jsme jen završili náš povedený výlet.“

Fotogalerie
Další články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace