O projektu Kontakt


Na slovíčko: Daníček o cestě Slovácka za záchranou

úterý, 29. 5. 2018 17:00 images/clanky/na-slovicko-danicek-o-ceste-slovacka-za-zachranou-44.jpg

Je to tým, který zůstává v pozadí mediálního zájmu a nic se na tom nezměnilo ani během jara, kdy dlouho patřil mezi nejlepší celky druhé poloviny sezony. Čím méně se ale o něm mluví, tím více pracuje. Řeč je o Slovácku, které po zpackaném podzimu sympatickým způsobem vydřelo záchranu v nejvyšší soutěži.

Mužstvo bez výraznějších individualit ukázalo v psychicky náročných bitvách neskutečnou mentální sílu, soudržnost, charakter a mnohdy i velmi pěkný fotbal. Jeho duši přitom tvořil šestadvacetiletý odchovanec Vlastimil Daníček.

Osobně mě projev moravského zástupce v jarní části ligy nesmírně upoutal, a tak jsem využil toho, že zde máme právě kapitána mužstva. Požádal jsem jej, jestli by nastínil zákulisí vzestupu Slovácka a zachytil cestu tímto podařeným obdobím.

Níže si můžete přečíst střípky fotbalového srdcaře, jak je vytvořil při cestě na dovolenou do Itálie :-)


„Do začátku našeho dobrého jara počítám už zápas s Jihlavou, který se hrál v rámci 16. kola před zimní pauzou. Vzpomínám si, že to byl pro mě nejemotivnější duel, protože jsme v první půli dostali branku od Jirky Krejčího (nyní náš spoluhráč), když jsem jej neuhlídal při standardce. Co pak následovalo v kabině, to snad nejde ani slovy popsat. Proslov měl trenér Kordula, „Šumi“ a já. 

Nakonec jsme zápas zvládli. Díky mojí brance jsme hned po půli vyrovnali a obrat dokonal Kuba Petr. Odlepili jsme se ode dna, na kterém jsme byli po patnácti kolech.

Následovalo volno, aneb že si odpočineme a nabereme síly. Ale v hlavě nám celou pauzu vrtalo, co se situací uděláme a jak ji zvládneme! Hlavy jsme nastavili do pozitivního duchu, což bylo důležité. 

Poté přišla nejnáročnější příprava, jakou jsem zažil, přičemž ji okořenily dvě soustředění v Turecku. Běhání v brzkých ranních hodinách před snídaní, kdy ještě ani slunce nevyšlo, to jsem do té doby jen četl v různých vzpomínkách bývalých hráčů. Nikomu takový dril není po chuti, ale všichni se kousli a dřeli na sto dvacet procent. Zároveň to byly chvíle, kdy se tým stmeloval víc a víc.

Makali jsme s vidinou úspěchu hned v prvním zápase po pauze. Duel na Baníku byl pro nás velmi těžký, protože nám v přípravě vypadli Petr Reinberk a „Šumi“, přesto jsme jej zvládli. To nás nakoplo.

Chtěli jsme pak uspět i v poháru, ale v Jablonci jsme odehráli špatné utkání a bohužel jsme vypadli.

 

„Byla to náročná sezona, ale s krásným koncem a super partou.“

 

Tato facka přišla včas. Následovala podrobná videa, na kterých jsme si ukazovali jak naše chyby, tak i recept na soupeře. Především jsme všichni věděli, že se musíme soustředit na sebe a dodržovat pravidla a systém, který jsme pilovali několikrát týdně. Byly to méně zábavné tréninky, ovšem potřebné.

O jejich účinnosti svědčila bodová šňůra, kterou jsme v lize udělali. Jenže ostatní týmy zespod také bodovaly, a proto se boj o záchranu táhl až do posledních kol. Osobně velmi kladně beru zvládnutý dvojzápas s Brnem a Duklou Praha (24. a 25. kolo), kde se to opravdu lámalo.

V závěrečných kolech nás čekaly třeba zápasy na Slavii nebo v Plzni. Bohužel jsem utkání v Plzni a předtím s Teplicemi stál, protože jsem se vykartoval. 

Prožíval jsem obrovské emoce… 

Kluci hráli výborně a já jsem to mohl sledovat jen z tribuny nebo v televizi. Na nervy to byl větší nápor, než kdybych byl na hřišti.

Vrátil jsem se na předposlední kolo se Zlínem a to je zápas, který mě nejvíc mrzí. Záchranu jsme měli ve svých rukou, o poločase jsme vedli a já jsem věřil, že si poslední domácí duel užijeme tím nejkrásnějším výsledkem. To znamená, že porazíme v krajském derby největšího rivala.

Přišla však situace, o které po prohlédnutí záznamu nejde říct ani, že byla sporná... Zlín vyrovnal na 1:1. I tak jsme byli zachránění, ale převládaly pocity bezmoci a naštvání.

To, čeho jsme dosáhli po „nekonečné“ sezoně, nám došlo až s odstupem pár hodin. Vždyť jsme po zpackaném podzimu dotáhli do konce vytouženou záchranu. Navíc jsme skoro splnili cíl trenéra Stýskaly, který chtěl v jarní tabulce skončit do pátého místa. Pozici jsme ztratili až v posledním kole.

Abych to celkově shrnul: Byla to náročná sezona, ale s krásným koncem a super partou! Šli jsme za záchranou a myslím si, že jsme na této cestě předváděli hodně kvalitní výkony.

Velké poděkování patří také našim fanouškům. Cítil jsem, že jsme na stadionu vystupovali jako jeden klub a to mi dělalo velkou radost.“

 

Úvodní foto: Vlastimil Daníček (vlevo) se raduje se spoluhráči z důležité branky proti Dukle. Zdroj: Facebook/1.FC Slovácko

Další články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace