O projektu Kontakt


Na slovíčko: Báječná léta Martina Šejvla ve futsale

úterý, 22. 5. 2018 16:00 images/clanky/na-slovicko-bajecna-leta-martina-sejvla-ve-futsale-41.jpg

Milí čtenáři,

v rámci rubriky „Na slovíčko“, která Vám pomáhá blíže poznat vybrané fotbalové hráče, je pro Vás připravena další zajímavost. Tentokrát je hlavním aktérem šestadvacetiletý stoper Pardubic Martin Šejvl, který se prosadil nejen v profesionálním fotbale. 

Totiž, dokud to bylo možné, cenné úspěchy sbíral i ve futsale. Z počátečního hraní za účelem zpestření zimní sezony se propracoval až k republikovému titulu v kategorii U16, který získal s družstvem ERA-PACK Chrudim! Celkem odehrál v juniorských kategoriích (U15, později U16 a U18) šest let, a ať to bylo za TORF Pardubice nebo ERA-PACK Chrudim, vždy bojoval v závěrečném „Final Four“. V kategorii U19 pak dokonce naskočil do reprezentace a vyzkoušel si i nejvyšší mužskou soutěž v Česku. 

Přečtěte si vzpomínky obdivovatele Barcelony na futsalovou kariéru i pohled na to, jaké dovednosti si díky halovému sportu osvojil ve fotbale :-)


„Futsal mi významně obohatil fotbalový i osobní život. Potkal jsem plno skvělých lidí a zahrál si v jednom týmu, popřípadě jako soupeř, s výbornými hráči.

Ve fotbale se díky futsalovým zkušenostem cítím silnější v rozehrávce, nemám problém se čtením hry a ani s vnímáním prostoru či taktiky. Osobně bych futsal zařadil jako plnohodnotnou součást tréninku fotbalistů. Jako zpestření v letní sezoně a skvělý doplněk v zimě. Daleko více se totiž dostanete do kontaktu s balonem a musíte být neustále v pohybu anebo hrát jeden na jednoho. Je to jen pár způsobů, jak překonávat obranu soupeře. Také vaše hlava musí daleko rychleji přemýšlet. 

Brazilci mají futsalovou průpravu, a proto si myslím, že jsou tak vepředu před ostatními v práci s míčem. Jde vidět, jak skvěle pracují s míčem v rychlosti a jak čtou i pohyb soupeře. 

Díky tomu futsal všem vřele doporučuji.

 

„Futsal je pro mě srdeční záležitostí, podobně jako fotbal.“

 

Stejně jako na fotbal mě v mládežnických letech na futsalové tréninky nikdo nemusel přemlouvat. Spíše naopak. Měli jsme výbornou partu, kterou řídili skvělí trenéři, společné chvíle všechny bavily a k tomu byla radost hrát ve vyhřáté hale. Tudíž nevadily ani tréninky pozdě večer nebo daleké cesty po republice. 

Vzpomínám i na zkušenosti z mužského futsalu, kde jsem hrál po boku nynějších reprezentantů Slováčka či Koudelky. Když už jsme u reprezentace, v roce 2010 jsem byl nominován do národního týmu U19 na jeden mezinárodní turnaj v Brně, kterého se účastnily další tři země. Celkem si na něj vzpomínám, hrálo se systémem každý s každým a okolo mě byli kluci, které jsem vůbec neznal. Nakonec jsme si sedli, turnaj jsme vyhráli a já se stal nejlepším hráčem. 

Už před turnajem mi ale bylo jasné, že to je moje první a poslední reprezentační zkušenost. 

Nevím, jak to bylo jinde, ale v Pardubicích bylo dost lidí, co nám futsal nedoporučovalo, nebo i přímo zakazovalo. Ano, v žákovské kategorii jsme byli podporovaní, ale to byl jiný pardubický klub: Tesla Pardubice. Jak jsem přešel do dorostu, úplně se to obrátilo. V FK Pardubice už vše směřovalo k profesionalitě a zaměření pouze na fotbal. V zimní pauze byl ještě klid, ale jak začala příprava, trenéři o futsale neradi slyšeli. Takže poslední dorostenecké roky to stálo hodně úsilí, abych mohl jet na turnaj či „Final Four“. Někdy jsem se setkal s větším pochopením, někdy s menším, přičemž nechápající pohledy nejde zapomenout. 

Nakonec jsem se nerozešel s mládežnickým futsalem úplně nejlépe, ale z jiného důvodu. Na jednom z posledních turnajů jsem si potrhal vazy na nártu. Stalo se to při kontaktu s dnes jedním z nejlepších futsalistů Radimem Zárubou. S klukama z Chrudimi jsme tehdy chtěli znovu získat titul, což se ale nepodařilo, skončili jsme druzí. 

Dnes už na to vzpomínám s úsměvem, avšak na fotbale jsem měl kvůli zranění velký problémy. Pomáhal mi je vyřešit skvělý člověk a futsalový trenér Ota Stejskal. Přesto jsem na futsal nezanevřel, je pro mě každoročním příjemným zpestřením. Ať už jde o turnaje s kamarády, nebo od minulého roku vlastní turnaj, který pořádám. 

Jinými slovy, futsal je pro mě srdeční záležitostí, podobně jako fotbal. Nicméně když jsem volil další kariéru, upřednostnil jsem fotbalovou cestu. Rozhodla šance prosadit se ve velkém fotbale, ve kterém je to daleko těžší než ve futsale. 

V něm třeba ještě jednou najdu své místo.“

 

Úvodní foto: Největší futsalový úspěch Martina Šejvla - titul s Chrudimí U16 v roce 2009. Stojí v horní řadě třetí zprava. 

Další články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace