O projektu Kontakt


Klid a pohoda. Zdeněk Zlámal poznával život na Srí Lance a v Thajsku

sobota, 20. 1. 2018 14:00 images/clanky/klid-a-pohoda-zdenek-zlamal-poznaval-zivot-na-sri-lance-a-v-thajsku-18.jpg

O tom, jak nejlépe investovat peníze, má jasno. Zlínský brankář Zdeněk Zlámal je proměňuje v cestování, které mu přináší nesmírné obohacení. A protože ke své zálibě využil i volný čas v prosinci, můžeme jeho nejnovější poznatky sdílet.

Dvaatřicetiletý rodák z Přerova vypráví o životě na Srí Lance a v Thajsku, kde vnímal úplně jiné hodnoty lidí než v Evropě. 

Užijte si zajímavé počtení.


„Nebaví mě a už nechci cestovat do populárních destinací, jako je třeba Dubaj. Člověk se tam pohybuje mezi hotelem, mořem a nákupními centry a vedle toho skoro nic nevidí.

Cestování mě už zajímá z jiného úhlu. Chci poznávat do hloubky pozoruhodné země, chci poznávat kulturu a obyvatele. To se člověku nejlépe naplní, když cestuje tzv. baťůžkářsky.

S kamarádem Tomášem Novotným, bývalým moderátorem Novy, který se v průběhu let stal profesionálním koučem a poradcem, jsme takhle spontánně vyrazili na Srí Lanku, do Bangkoku a na thajský ostrov Ko Samui. Rozhodovali jsme se též mezi Indií a Íránem, ale nakonec padla volba na jmenované. Indie zůstává naším cílem pro příště.

Srí Lanku jsme vybrali proto, že je takovým „meziblokem“ Indie a „kulturní šok“ pro někoho, kdo Asii nikdy nenavštívil, není tak zásadní.

Strávili jsme tam pět dnů, během kterých jsme navštívili buddhistické chrámy, čajové plantáže a další zajímavá místa. Je to moc krásná a interesantní země, navíc lidé jsou velmi vstřícní.

Je to něco jiného než Evropa. 

Když se člověk s místními baví a vidí je, tak vnímá, jak jsou v klidu a jak pracují i nepracují. Práci totiž většinou berou s úsměvem a jako zábavu. Mají tak všechno na háku. Je to rozdíl oproti nám Evropanům, co se pořád za něčím honíme, co si bereme hypotéky a závidíme. Životní hodnoty jsou postavené úplně jinak.

Samozřejmě, svět se globalizuje, takže na Srí Lanku už proces také proniká. Ale země není tolik poskvrněná. Je tam na české poměry levno. Bydleli jsme na hotelu, který nestál ani čtyři sta korun. A to byl ještě ten lepší.

Na cestách vždycky rád komunikuji s lidmi. Vyptávám se jich na život, hodnoty, vládu a ze Srí Lanky jsem byl nadšený.

Poslední den moje dojmy jen umocnil. Trávili jsme jej u moře a mohli jsme vidět, že tam neleží hotel na hotelu jako v jiných turistických oblastech. Jen dvě hippies restaurace. Místní nám prozradili, že na pozemky nechtějí masově pustit zahraniční developery. Je to dobře, protože příroda je fakt nedotčená.

Co se týče života, probíhá tak, že lidé celý den surfují, večer si jdou někam posedět, dají si trávu a užívají si pohody. Nikam nespěchají.

Je to ten největší rozdíl, který jsem vypozoroval mezi Evropou a Srí Lankou.

 

„Někteří obyčejní lidé v Bangkoku pracují a žijí v podstatě venku - v malých přilehlých uličkách. Vy jim pak procházíte obývákem.“

 

Po pěti dnech na Srí Lance jsme odletěli do Bangkoku, kde to byl v porovnání se životem na pláži docela blázinec. Procházeli jsme nejznámější turistickou ulicí Khaosan Road a tam to opravdu žije. Máte možnost vidět smažené škorpiony, pavouky, cvrčky a další pochoutky...

Co mě však dostalo úplně nejvíc, tak že někteří obyčejní lidé pracují a žijí v podstatě venku - v malých přilehlých uličkách - a vy jim pak doslova procházíte obývákem. Na pravé straně byla třeba sedačka, hrály si tam děti, přes uličku měly televizi a my jsme normálně prošli. Přitom když projdete, nikdo si vás ani nevšimne. 

K tomu sem tam přeběhne myš, sem tam krysa...

Člověk si říká, že i takhle se dá žít. Lidé jsou s tímto způsobem smíření, smějí se a je jim to jedno.

Bylo to něco.

Další silný zážitek mi připravilo thajské jídlo. Jedli jsme jenom street food, což stálo nějakých dvacet třicet korun, přesto jsem nikdy neměl nic lepšího. Takže moje nejlepší jídlo v životě (smažené velké thajské nudle se zeleninou, vajíčkem a tofu, okořeněné fantastickým chilli) stálo třicet korun. To je paradox. Nebylo toho na něj ani moc potřeba, kuchaři jej udělali na jedné pánvičce.

Také jsem si koupil durian, nejsmradlavější ovoce na světě. Chuťově to nebylo špatné, ale smrad šílený. V Thajsku je zakázané nosit si jej na hotel a na veřejných prostranstvích musí být zabalený. My jsme si jej na hotel vzali, avšak dali jsme jej za okno. Lidé nám říkali, že durian buďto milujete, nebo nesnášíte, nic mezi.

V Bangkoku jsme cestovali dva dny. Zajímavá byla projížďka lodičkou, kdy jsme mohli vidět další kontrast - v jedné části města stály mrakodrapy a o dva kilometry dál byly polorozpadlé baráčky...

 

„V Thajsku je problém zeptat se na královskou rodinu. Je to totální tabu.“

 

V Thajsku je pozoruhodné také to, že je problém se zeptat na královskou rodinu. Je to totální tabu, za povídání na toto téma se chodí do vězení. Takže my jsme v Bangkoku vtipkovali s jedním řidičem tuk-tuku, se kterým jsme se seznámili, on se usmíval, ale jakmile jsme se zeptali na královskou rodinu, tak zvážněl a řekl: já nevím. Vůbec se o tom nechtěl bavit.

Thajský panovník Pchúmipchon Adundét zemřel v roce 2016. Byla to obrovská tragédie, pro většinu Thajců byl v podstatě živoucím božstvem. A co jsem tak vyčetl, tak jeho syna a zároveň nástupce Mahá Vatčirálongkóna přijímá lid kvůli jeho kontroverzní minulosti vlažně a pozvolna. Přesto jej velmi respektuje a nikdo nic neřekne.

Úcta ke královské rodině je až posvátná.

Poslední část našeho cestování patřila ostrovu Ko Samui, kde jsme si říkali, že už to pojmeme spíše dovolenkově. Takže jsme si pronajali skútry a projížděli jsme ostrov.

Jednou nás však zatáhla policie do parčíku. Odchytávali všechny - Thajce i turisty a rozdávali pokuty za jízdu bez helmy atd. V Thajsku vládne v podstatě armáda a provázejí to nějaké problémy. Sám situaci úplně nerozumím, ale vím, že vojáci převzali vládu. 

S policií a vojáky je to stejné jako ve věci krále. Není vůbec sranda si zahrávat a odporovat, můžou přijít želízka a velké problémy. 

Já jsem to samozřejmě nevěděl a všechno jsem si fotil a natáčel. O hrozbách jsem se dozvěděl, až když jsme šli platit pokutu pět set korun, což je na tamější poměry moc peněz. Dostali jsme ji bez dokladu, peníze jdou většinou do kapsy.

Poté mi bylo řečeno, že kdyby mě policisté viděli, mohli mi sebrat mobil a mohl jsem jít de facto až do vězení. Tomu až tolik nevěřím, ale podle místních lidí to není sranda.

 

„Bylo patrné, jak lidé mají na základě buddhismu mezi sebou pokoru.“

 

Na závěr už jsme si užívali moře a slunce. Potkali jsme i dost Čechů, z nichž někteří v Thajsku podnikají a mají se tam dobře. 

Já bych si tam asi nezvykl úplně žít, ale bylo fajn zemi vidět a rozšířit si poznatky. Bylo patrné, jak lidé na základě buddhismu mají mezi sebou pokoru. Když jsme nakupovali, nikdo nás nehlídal, jestli něco neukradneme. Lidé tam takhle nepřemýšlí. Nebo sjednávání ceny? Patří to k tradici, ale nesmíte jít za hranu slušnosti. Vždy by měly být na konci obchodu spokojené obě strany.

Cítíte, jak dbají na čisté lidské hodnoty a pokoru. Celkově mají život postavený jinak, než jak je tomu v Evropě.

Do tohoto poznávání světa je podle mého názoru nejlepší investovat peníze. Spíše než do aut, obrovského baráku apod. Člověk se totiž opravdu obohatí a na spoustu věcí zaujme jiný pohled. 

Příští výlet bych chtěl podniknout do Indie a tam si myslím, že to bude zcela ohromující. Rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími jsou propastné, přesto je Indie úchvatná svou historií i současností a vím, že bude i velmi obohacující. Moc se na to těším.“

Fotogalerie
Další články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace