O projektu Kontakt


Fotbalový život: Dřina v zimní přípravě. Zkušenosti předává Tomáš Poznar

neděle, 28. 1. 2018 20:00 images/clanky/fotbalovy-zivot-21.jpg

Je to jedna z kapitol v životě fotbalisty, kdy hráči není moc co závidět. Málokdo z nás laiků si umí představit, jak náročný a vyčerpávající je dril v zimní přípravě. Po fyzické i mentální stránce. 

Nicméně ostravský útočník Tomáš Poznar, kterého jsme požádali, aby nám průběh zimní přípravy přiblížil, pesimismus mírní. Nezaujmul roli stěžovatele a naopak vypíchl řadu pozitivních prvků. 

Takže milé fotbalové naděje, zde máte možnost převzít si do budoucna správný přístup :-)

Dobré počtení přejeme i všem dalším čtenářům.


„Tréninky se v zimní přípravě nabalují. Je jich fakt spousta a každý trenér si s nimi umí pohrát jinak. Vím, že za trenéra Pulpita jsme ve Zlíně téměř neviděli balon a kroužili jsme pořád na oválném stadionu, zatímco kouč Páník praktikoval více posilování a herních prvků.

Únava v tomto období kulminuje. Někdy člověku nezbývá mezi tréninky nic jiného než si dát poctivého šlofíka, aby nabral sílu.

V Baníku teď hodně posilujeme, běháme a potom se snažíme i na hřišti dělat veškeré věci. Trenér Kučera má německou školu, takže podnikáme tzv. velké hry (různé fotbaly na velkém prostoru, kdy proti sobě nastoupí například osm hráčů na každé straně), během kterých člověk pracuje na herní praxi a maximálně se vydává.

Pro mě je tato skladba příjemná, protože se hráč zdokonalí ve fotbalových schopnostech, herních dovednostech a zároveň nabere kondici. 

Jednou až dvakrát týdně hrajeme také zápasy, takže v případě venkovních duelů s tím souvisí cestování. Příprava tedy probíhá se vším všudy a je to opravdu náročné. Nicméně pro mě je to čas, abych si dal víc do těla a zlepšil se. Takto to beru, a proto je příprava pro mě pokaždé důležitá.

Navíc jak už se člověk pohybuje na vyšší úrovni, tak jezdí na zahraniční soustředění a poznává nová místa, což je na tom krásné. Trošičku závidím Plzeňákům, jak teď mají dvě soustředění ve Španělsku: jedno v Marbelle, jedno v Benidormu. V Benidormu jsem loni s týmem byl a musím se přiznat, že to bylo nejlepší soustředění, jaké jsem zatím v zahraničí absolvoval. 

Prostředí bylo neuvěřitelné. V krásné hotelové vesnici jsme byli jen my a z hotelu v horách jsme měli krásný výhled na celé město a na moře. Až potom přijelo Middlesbrough. Také jsme jedli v krásné kapličce, což mělo úžasnou atmosféru. Dostávali jsme různé španělské pokrmy a patřičně jsme si to vychutnávali.

S Baníkem teď míříme do tureckého Beleku. Tam jsem také byl, se Zlínem. Bylo to rovněž moc fajn, management Zlína tehdy trefil skvělý hotel a nic nám nechybělo. 

Nechám se překvapit, co nás čeká nyní.

Na soustředěních je fajn, že má člověk v osobním volnu čas na knížku nebo na cviky, které jinak nedělá tolik doma. Je prostor pro to si přidat. Plus má tým pokaždé kvalitní stravu, které trenéři věnují hodně péče, aby tělo sportovce bylo vyvážené a dostalo se co nejrychleji do formy. 

Takhle to probíhalo i na soustředění v Kroměříži, které jsme absolvovali nedávno.

Jídlo bývá formou švédských stolů a pokaždé jsou k dispozici brambory, těstoviny, rýže, kuřecí maso, vepřové maso nebo si lze dát třeba špenát a různé ryby. Naopak chybí knedlíky apod. Na konci může být i dezert. Kdo jak má chuť, tak si jídlo nakombinuje. Když je člověk profík, tak decentně doplní energii a nepřejídá se jak na dovolené.

 

„Mám rád, když práci nikdo nefláká a jede se na doraz.“

 

V rámci zimní přípravy je naopak nepříjemný přechod z přírodní trávy na umělku. V Ostravě jsme začínali na trávě, což bylo pro kluky v pokročilejším fotbalovém věku, jako jsem já, fajn, protože nohy a kluby bolí daleko méně. Trénovali jsme na Bazalech, kde jsme měli hřiště ve výborném stavu. V poslední době však udeřily mrazy a v Kroměříži nás nikdo nepustil na trávu, museli jsme na umělku. Tento přechod nemám rád.

Nechápu třeba, jak v Žilině, kde jsme absolvovali přípravný zápas, můžou na umělce trénovat a hrát celý rok. I když ji mají skvěle připravenou. Přijde mi to trochu nelidské.

V přípravě se teď opravdu maká na sto procent. Člověk je unavený, ale pokud se dobře věnuje regeneraci, únavu vstřebá. 

Regenerace se nesmí podcenit, měla by být stejně dlouhá jako trénink. Na Baníku v regeneračním vybavení trochu strádáme, nicméně člověk si vždycky něco najde. Máme malou saunu a nějaké ledové kádě. Navíc jsme nedávno byli dvakrát v kryosauně, kde se tělo krásně nabudilo a tím pádem zregenerovalo na další fázi tréninku.

Vždycky kvituji tuto změnu.

Příprava u nás probíhá dobře. Tím, že přichází nové posily a točí se spousta hráčů, je to takové, že se bojuje o fleky. Dře se a připadá mi, že se všichni zlepšujeme. Mám to moc rád, když práci nikdo nefláká a jede se na doraz. Je to fantastické.

Nyní už se přesouváme do Turecka, kde nás čeká zajímavá konfrontace se zahraničními celky, příjemné prostředí i změna počasí. Najednou máte dvacet stupňů, trénujete v trenkách, v triku, maximálně si dáte mikinu. K tomu švédské stoly, výborná regenerace a zase čas pro sebe. V mém případě to znamená čas pro knížku a pro tréninky navíc.

Člověk může zůstat na hřišti déle, protože v Turecku má klub hřiště zamluvené na celou dobu pobytu. Může se zdokonalovat.

Já se chci zaměřit na střelbu, protože v poslední době se dostávám do šancí, ale moc je nedávám. Je potřeba to potrénovat, aby ze mě byl komplexní fotbalista. 

Závěrem můžu říci, že vzhledem k náročnosti je zimní příprava nepříjemnou částí sezony, ale zároveň je v mých očích velmi důležitá a přináší řadu pozitiv. Zažil jsem příprav už hodně a doufám, že mě jich ještě dost čeká :-)“

 

Návrat z tréninku v sedm večer…

Aby bylo povídání k přípravě úplné a přehledné, neměl by chybět denní harmonogram hráče. Vyčlenili jsme mu samostatný oddíl, takže níže ještě pár slov Tomáše Poznara :-)


„Když máme dva tréninky za den, sraz je v 8:45. Každé ráno podstupujeme měření variability srdce, ze kterého se hned zjistí, jak je na tom organismus. Hráč se dozví, zda na něj leze nemoc, je unavený, a jestli si má přidat či ne. Měření trvá dvacet minut.

Pak se jde na váhu a následuje přesun na tréninkovou plochu. Popřípadě do posilovny, pokud je na programu v první fázi.

Po prvním tréninku máme na stadionu společný oběd. Poté odcházíme na odpočinek, přičemž každý volí formu, jakou uzná za vhodnou. Já jdu občas s klukama na kafé, občas si dám šlofíka. To je kolem čtrnácté hodiny.

V patnáct hodin se jde na druhou fázi. Pokud máme nějaké hodnocení nebo video, tak to absolvujeme a pak pokračujeme na hřišti. 

Trénink končíme kolem sedmnácté hodiny. Další hodinku se věnujeme regeneraci, následně si jde člověk na večeři a v sedm večer se vrací domů. Doma odpočívá a skoro jde i spát, jak je unavený. Nicméně ještě se chystá na další den.“

 

Úvodní foto: Facebook/FC Baník Ostrava - www.fcb.cz (Tomáš Poznar v červeném)

Další články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace