O projektu Kontakt


Fotbalový život: „Mojí ženě patří velké díky“

úterý, 21. 8. 2018 10:00 images/clanky/fotbalovy-zivot-„moji-zene-patri-velke-diky“-76.jpg

Další díl rubriky „Fotbalový život“ se věnuje specifiku, jak fotbalové povolání ovlivňuje čas a život s rodinou. Na žádost autora stránek vyprávěl zlínský útočník Lukáš Železník, který patří mezi šťastné sportovce a žije hezký rodinný život i při složitém režimu. Velkou roli v tom hraje jeho manželka.

Užijte si hezké počtení.  


„Říká se, že ženské většinou hledají fotbalisty, aby měly „dobrý“ život. Já můžu říct, že jsem se s tímto nesetkal. Když se mnou moje žena v patnácti v šestnácti začala chodit, tak ani nevěděla, že hraju fotbal. Bylo to dobře nastavené, hodili jsme se k sobě a zůstali jsme spolu dodnes.

Musím přiznat, že jako s fotbalistou to se mnou nemá někdy lehké. Člověk často není doma. Postupem času si však zvykla a všechno zvládá skvěle. Kolikrát přijedu domů o půl sedmé a snažím se třeba malou vykoupat, ale většinou to stejně zůstává na ní. Jsem tak unavený, že jsem rád, že lehnu. Žena má pro mě pochopení, řekne mi i sama, ať si jdu odpočinout.

Patří jí velké díky. Stará se o malou ohromně a dělá všechno pro to, abych se cítil co nejlíp. Pomáhá mi i při zranění kotníku, studuje různé věci na internetu a objednává produkty, které by mi mohly pomoct. Když to řeknu jako na vesnici, mám se doma jako prase v žitě :-)

Pokud by vás ale napadlo, že toho zneužívám, tak to ne. Snažím se jí maximálně pomáhat, jen někdy to fakt nejde. Jsou chvíle, kdy potřebuju vypnout, zalézt si a vůbec nic neslyšet… 

Fotbal se snažím domů netahat, jenže někdy se prostě neubráníte. Dřív jsem byl úplně flegmatický, takže jsem dokázal všechno vypustit, ale teď si čas od času věci zabírám trošku víc. Po tom zranění, které jsem si prožil ve Slavii, se pořád snažím do toho dostat zpátky, ale je to strašně obtížné. A zrovna v pondělí, jak jsem se vzbudil, tak žena na mě poznala, že jsem trochu skleslý. Je to kvůli tomu kotníku, který mě pořád trápí. Říkal jsem jí, že bych si přál se jednou probudit a aby mě nic nebolelo, protože při každém probuzení cítím strašnou bolest... 

Je to teď pro mě těžké, musím se daleko víc věnovat sobě.

 

„Kdyby to neklapalo doma, tak by to neklapalo ani na hřišti.“

 

Na druhou stranu moc dobře vím, že jsou na světě daleko horší věci, než když fotbal není podle vašich představ. Jsem moc rád, že mám rodinu zdravou, i když mi před půl rokem odešel dědeček. Moc mě to mrzelo a mrzí doteď, ale je to jediná kaňka v životě za poslední dobu. A oproti tomu se bráchovi v listopadu narodí kluk, takže jeden Železník i přiroste :-)

V rodině momentálně všechno klape a to je pro mě nejdůležitější. 

Co se ještě týče toho, jak profesionální kariéra ovlivňuje čas s rodinou, tak u nás fotbalistů je hlavně problém, že zatímco většina lidí si užívá víkend s blízkými, my máme vrchol práce. A když je třeba neděle volná po sobotním zápase, tak chceme čas spíše sami pro sebe, protože po tom týdnu jsme dost vyřízení.

Nicméně čas na rodinu si člověk vždycky najde. Samozřejmě. Pokaždé se rád vracím domů a dobíjím s rodinou energii. Teď, co máme malou holčičku, tak se každý volný den snažíme trávit s ní a jezdíme k maminkám, tchýním, babičkám, dědečkům… No prostě ke všem :-)

Užíváme si to.

Závěrem je potřeba říct, že pohodlí v rodině je pro fotbalistu, a asi i pro kohokoliv, moc důležité. Kdyby to neklapalo doma, tak by to neklapalo ani na hřišti. Já to mám doma od ženy krásně nastavené a smekám před ní velký klobouk dolů.“

Další články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace