O projektu Kontakt


Evropská liga, jak ji neznáte. Za její brány nás vzal Lukáš Železník

pátek, 15. 12. 2017 21:00 images/clanky/evropska-liga-jak-ji-neznate-za-jeji-brany-nas-vzal-lukas-zeleznik-13.jpg

Zlínský útočník Lukáš Železník načerpal v podzimní části sezony zážitky v jedné z nejprestižnějších soutěží, jakou si fotbalista může zahrát – v Evropské lize. V předvánočním období si na naši prosbu vyhradil čas, aby se o své dojmy podělil. Zavedl nás i tam, kde běžný divák nevidí.  

Věříme, že budete mít příjemné a zajímavé čtení :-)


„Soutěže, jako je Evropská liga, sledovala většina z nás ve Zlíně vždycky jen v televizi. Teď najednou jsme ji hráli. Bylo to úplně něco jiného než česká liga a znamenala pro nás obrovský zážitek.

Změny jsme poznali hned v zákulisí, kde je stanovených hodně pravidel. Udělují se různé pokuty od jednoho tisíce až po deset tisíc eur, třeba za to, že jde vidět logo se sponzorem. Proto jsme museli mít změněné logo z FASTAV Zlín na FC Zlín. 

Dále jsme nesměli mít při výstupu z autobusu sluchátka, batohy a tašky různých značek. Přípustné bylo jen klubové kvádro a visačka. Nemohli jsme tahat žádné kufry a zavazadla, všechno nosili maséři :-))

Také tréninky a předzápasové rozcvičky měly své předpisy. Když máš trénink na 19 hodin, můžeš jít na hrací plochu 18:55. Končíš zase ve stanovený čas 20:15. Před zápasem to samé, je přesně dané, kdy máš jít na rozcvičku, v jakých prostorech se máš rozcvičovat, co můžeš mít za vybavení a tak dále. Líbilo se mi, že čtvrtý rozhodčí přijde hodinu a čtvrt před utkáním do kabiny a každému hráči prohlédne kopačky a tyto věci. Potom když nastupují hráči na hřiště, tak už to v tunelu nikdo neřeší. Kontrolují se jen čísla na dresech, jestli sedí s čísly uvedenými v zápise. 

Tohle jsou věci, které mě zaujaly.

Ale musím říct, že ze začátku jo, to jsme stanovy vnímali a dodržovali je, avšak po dvou zápasech už jsme je neřešili. Nějaké taštičky a batohy nosil každý a nic z toho nebylo.

Spíš naši asistenti byli vyjukaní. 

Třeba ke konci skupiny, v Tiraspolu a doma s Moskvou, jsme chtěli jít na rozcvičku trochu později, protože jsme na ní bývali dlouho. Když jsme hráli v Moskvě, tak domácí borci vyběhli k rozcvičce v momentě, kdy my jsme se chystali na závěrečnou střelbu. Bylo to ťuk ťuk, rozcvičili se a pak nás za sedmnáct minut smázli 3:0. Trenérovi jsme jednou řekli, že bychom chtěli jít o pět minut později, ale začal zmatkovat, že půjdeme o pět minut dřív :-)

 

„Projížděli jsme moldavskými vesnicemi, všude byly rozbité baráky, po cestě běhali kozy a fakt šlo vidět, že je tam bída.“

 

Když nám nalosovali skupinu, byl jsem samozřejmě trochu zklamaný. Přál jsem si zahrát v Anglii, kde je to můj sen. Nepadla tam a nepadla ani jiná pecka typu Lyon. Na druhou stranu musím říct, že Lokomotiv Moskva, Kodaň a Šeriff Tiraspol byli skvělí soupeři.

Nabyli jsme mnoho poznání, a to nejen toho fotbalového.

V Tiraspolu je super zázemí – hřiště a hotely tvoří obrovský komplex. Ale co se týče životní úrovně, tak je to hodně špatné.

Projížděli jsme moldavskými vesnicemi, všude byly rozbité baráky, po cestě běhali kozy a fakt šlo vidět, že je tam bída.

V Tiraspolu to bylo o něco lepší, ale stále mi přišlo, že je tam čas o dvacet třicet let zpátky. Lidé tam prostě takhle žijí.

Na druhou stranu všechno bylo strašně levné. Průměrný Čech by tam byl zcela za vodou. Půllitrovka Coca-Coly, která u nás stojí dvacet třicet korun, stála devět korun. Nebo když jsme si zašli na kafe, tak za capuccino jsem dal 8,50.

Za zmínku pak stojí ještě to, že v zemi všechno vlastní Šeriff. Benzinky, plynárny, všechno má on. A když jsme se lidí ptali, kdo to je, nikdo nevěděl… Říkali, že je nezvěstný…

 

„Byli jsme překvapení, jak bylo Rudé náměstí čisté. Žádné odpadky, odpalky od cigaret a ani holubi.“

 

Fotbalově byl Tiraspol lepší než Kodaň, která jsem si myslel, že bude favoritem skupiny. Kvalita hráčů Kodaně byla ovšem rovněž veliká. Už jsem četl, že Verbiče, který nám dal gól, chce dokonce Liverpool.

V Kodani to byl zážitek si zahrát. Stadion byl asi nejkrásnější z těch, kde jsme nastoupili, a fanoušci tam byli fantastičtí. Ve spodním patře za bránou skákali a fandili celý zápas, bylo to fakt super. Akorát kvalita trávníku nebyla valná, což mě překvapilo.

Město bylo taky krásné, všude čisto. Jen bylo naopak všechno drahé a Míša Lüftner říkal, že i daně jsou vysoké. Ale život je v Kodani pěkný.

A jako poslední jsme měli ve skupině Moskvu, kam jsem se moc těšil. Kdy jindy tam člověk pojede?

Náš trenér v jednom rozhovoru říkal, že jsme se nepřijeli dívat na památky a že si do Moskvy můžeme zajet sami. Ale musím se přiznat, že jedna skupinka, ve které jsem byl já, Pepa Hnaníček, „Boby“ Zlámal a Lukáš Bartošák, jsme si řekli, že se půjdeme podívat na Rudé náměstí. Bylo to den před zápasem, kdy jsme měli před večerním tréninkem hodně času.

Vyrazili jsme po snídani a byla taková perlička, že jsme nevěděli, jak tam jet :-)) 

Metrem jsme říkali, že se ztratíme… Tak „Boby“ Zlámal využil Google a zahlásil, že pojedeme Uberem.

Objednal dva Ubery a samozřejmě ani jeden pro nás nedojel. Jenom se „Bobymu“ strhly peníze :-D Tak objednal ještě třetího a přijel pro nás starý, úplně rozbitý Nissan… Sedli jsme do toho, anglicky jsme řekli, že chceme na Rudé náměstí, jenže borec vůbec nerozuměl… Tak jsme potom začali kouzlit s ruskými slovíčky… Byla to sranda :-)

Na Rudé náměstí nás řidič nakonec dovezl. Přijel tam za námi kamarád „Bobyho“ Zlámala, který pracuje v Rusku na Českém velvyslanectví, a centrem a okolím nás provedl. U všeho nás seznámil s historií, takže to bylo super. Byli jsme překvapení, jak bylo náměstí čisté, žádné odpadky, odpalky od cigaret a ani holubi.

Nádherný byl pak také stadion a rovněž v Moskvě byla skvělá atmosféra. Samotný zápas byl za sedmnáct minut hotový…

 

„Borci proti vám když dostali balon a kousek prostoru, tak už jste je nechytili.“

 

Slyšel jsem zvenku, že v Evropské lize musíme uhrát tolik a tolik bodů, ale ta soutěž, to je úplně jiná dimenze. 

V naší lize je to samý souboj, na nic nemáte čas. V Evropské lize naopak určitý čas máte, jenže přicházíte tam s kvalitou, jakou máte v české lize. A borci proti vám když dostali balon a kousek prostoru, tak už jste je nechytili. To byl obrovský rozdíl.

Nejvíc mě mezi jednotlivci zaujali útočník Badibanga a levý bek Cristiano z Tiraspolu, v Kodani byl výborný záložník Matič, jehož brácha hraje za Chelsea, pravý bek Ankersen, který nám dal gól v Olomouci, a už zmíněný Verbič a v Moskvě těch individualit bylo více. Neuvěřitelní byli zejména Farfán s Fernandesem. Moskva měla největší kvalitu a vůbec bych se nebál ji zařadit mezi kandidáty na vítěze Evropské ligy.

Že jsem si v takové společnosti mohl zahrát, toho si moc vážím. Díky Evropské lize jsem poznal úplně jiný fotbal a také jsem se obohatil poznáním nových zemí. Člověk sice neměl tolik času, aby si všechno prošel, ale do Moldavska, Dánska a Ruska asi na dovolenou nepojede. Takže jsem rád, že jsem v těchto zemích byl.

Účinkovat v Evropské lize, to byl obrovský zážitek.“

Fotogalerie
Další články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace